500 dní se Summer

Já bych to asi pojmenoval 500 Days of Joseph, ale co se dá dělat:). Ne vážně, příjemná romance, která svým poskakováním ve vztahu krásně mate diváka a nepravidelně střídá lepší a horší části každého vztahu. K tomu stačí přidat špetku vtipného vyprávěče a vizuální nápaditost připomínající americkou verzi Amélie z Mort. a já jsem spokojen. Závěrečná myšlenka je o to víc povzbuzující, i když celému filmu chybí špetka něčeho, co já v něm prostě necítím... a to mi chybí k maximálnímu hodnocení (i svatbě). PS: Chloe Moretz to má opravdu na háku, jak s Martym, tak s Larsem z Norska... (01.11.2011)

"Ak sa Tom niečo naučil, tak že prostej svetskej události nemožno pripisovať nebytočnú dôležisoť. Súhra náhod. To je to, čím to všetko je." Veľká pravda a argumentom budiž každá jedna minúta so Summer (aspoň v hlave). Kto zažil, nemôže ísť pod 4*. A ano, Levitt a Deschanel minimálne na hrad. 90% (14.02.2010)

„Na svete sú dva druhy ľudí... Muži a ženy.“ Takéto dobré filmy by som mohol/vedel/chcel pozerať každý deň. Ani neviem, či ma viac potešila skvelá „technická stránka“ (rozdelenie plátna, hraný film plynulo prejdúci do kresleného, melodráma do muzikálu), v romantických filmoch nečasté (ale niečo by sa našlo) „rozdelenie síl“ (chlapec zodpovedný, dievča nie) alebo prirodzené herecké výkony. Zooey Deschanelová je „len“ veľmi dobrá, ale to, čo predvádza konečne pre dobro veci/divákovo skrotený pošuk Joseph Gordon-Levitt („Takí normálni mimozemšťania“, HALLOWEEN: H20, RANA ISTOTY, POČIATOK), je sila, pretože obyčajnosť zvládnu zahrať len herci, ktorí sa dokážu VEĽMI krotiť a nepreháňať. Pôsobivé, milé, hravé, smiešne, svieže, rozkošné, smutné, smutné hlavne – ale s pár milimetrami ďalšej nádeje do dňa s číslom 501. KEĎ HARRY STRETOL SALLY pre divákov, narodených povedzme po roku 1990. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (23.12.2010)

90% Náladová, schizofrenní a podivná airheadka trápí zamilovanýho kluka. Tohle mi leccos připomělo. Váhám mezi téměř absolutním a absolutním hodnocením, i když mě to místy iritovalo. Réálnější verze ABSOLVENTA a MILUJ MĚ PROSÍM. I přesto to působí tak nějak "plně" a příjemně a odehrává se to často v krásně navržených interiérech. (15.02.2010)

K nízkému hodnocení mě vedou čtyři důvody. Jsou možná trochu pitomý, ale nemůžu jinak. Za prvé se musím ptát, co se stalo s Gordon - Levittem. G.I. Joe byla rána do palice, ale furt to bylo málo proti tomu, co s ním provádějí v (500) Days of Summer. V jakým láku ho pro krindáčka máčeli? Už vizáží je netypickým hrdinou v tomhle ryze americkým koloritu; spíš se zdá, že do zdejší rozcitlivělý krajiny s kapličkou zabloudil z románů Rosamundy Pilcher. Dřív prostitut a homosexuál, jakýho jste mohli potkat zrána na pražským hlaváku, nebo v Mysterious skin, se tady proměnil v protivně ufňukaný chorobopis střední generace. Jakýkoliv entusiasmus nemůže překlenout tuto závažnou mezeru mezi Gordonovým šteněčením a jeho dřívějším pobýváním v potem páchnoucí garáži s ulepenou podlahou, plakáty Iggyho Popa, podél otřískaný kytary a volume nadoraz. Druhak mě znavovala Zooey Deschanel. Když se podívám ženě do očí, musím tam vidět hloubku. Tohle štěbetající ptáče, který předčasně opustilo hnízdo, má v očích beznadějný prázdno. Zooey Deschanel je dítě. Za třetí: (500) Days of Summer pozřel a zkomercializoval indie postupy, úhledně zabalil a prodal naivkám coby lákavou melanž vyššího umění a pravd ze života. Systém už nesčetněkrát pozřel subverzivní proudy, ať to byl punk, komiksy, nebo beatová hudba. Beatová hudba byla novou řečí mládí a všeho, co k němu patří. Představitelé gramofonových firem, kteří patří k mocipánům a přátelům politických špiček, proto nelenili a proměnili ji v ohromný kšeft. Kapitalismus je v začleňování vyčleněného mnohem flexibilněji než komunismus, který nikdy nebyl s to takové radikální zmírnění nastolit: když se Gorbačov pokoušel postupně zmírnit omezení, aby systém posílil, systém se rozložil. Jediné, co nešlo nikdy pozřít, byly na konci 60. let drogy. Proto jako jediný vážně ohrozily americký establishment ve svém monopolním postavení, poněvadž drogy prostě zlegalizovat nelze. A vůbec, co má - za čtvrtý - znamenat ten nesnášenlivý výpad proti eskapismu? Proč vnášet diváka do prostředí, které zná důvěrně z reálu? Mohlo by se mínit, že má film ctižádost předvést nám svět, jaký je. Cílem umění přitom je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme, a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v ozvláštňování věcí. Radši budu jako nějaká blbá houba, která bydlí pod kládou se škvorama a dalšíma breberkama, než se stýkat i ve fikci s opravdovými lidmi, rasou natolik nešťastnou, že ji vzrušují tytéž orgány, kterými vylučuje. Ha, jak vydařený aforismus! Jestli jednou zdomácní, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi jej: nemůžu se dočkat už teď. (16.12.2009)